Rozhovor pro Střecha Speciál Revue – jaro 2023
Lidské osudy mnohdy vedou klikatými cestami. Totéž lze říci o panu Milanu Čermákovi. Do STAV-INVESTu nastoupil hned po škole jako skladník, aby si zde jen vydělal na své první auto. Dnes je vedoucím kladenské pobočky.
Můžete nám přiblížit, jak to tehdy před 18 lety vlastně bylo?
Dělal jsem školu, která se stavebnictvím nijak nesouvisela, takže vstup do STAV-INVESTu (dále jen SI) byl opravdu dílem náhody. Hlavně jsem chtěl hned jít někam pracovat, abych si dokázal vydělat na své první auto. Proto jsem sháněl jakoukoliv práci. Že se z toho vyklube pozice, kde jsem teď, to jsem opravdu nečekal.
Jak to tehdy probíhalo?
Zhruba čtyři roky jsem byl ve skladu, pak si mě tehdejší pan vedoucí vytáhl na pozici prodejce, protože viděl, že jsem komunikativní a mám dobrý vztah se zákazníky. To jsem taky dělal asi čtyři roky. Pak shodou okolností odcházel kolega a já jsem ho nahradil na pozici obchodního zástupce.
Vraťme se na začátek… Odborné vzdělání jste neměl a práce ve skladu znamená orientovat se ve spoustě materiálů. Jak jste to zvládl?
Musel jsem se učit. Ale to se musí naučit každý, i kdyby byl vyučený přímo pokrývačem, protože položek je mnoho. Začátky proto vypadaly tak, že jsem si v práci nabral katalogy a první tři měsíce jsem se po večerech jenom učil. Bavíme se o době před téměř dvaceti lety, kdy ještě nebyl tak rozšířený internet. Takže to opravdu byly katalogy a učení z nich. Systém tehdy zkrátka nebyl tak propracovaný jako dnes, žádné on-line, ani žádná školení. Tohle v té době nahrazovala píle a obětovaný čas.
Pozice skladníka tedy neznamenala pouze manuální práci bez hlubších znalostí?
To určitě ne. Bylo docela náročné se do všeho vpravit, zvlášť když jsem neměl s tímhle oborem žádné předchozí zkušenosti. Neuměl jsem taky pracovat s vysokozdvihem, což jsem se musel doučit a udělat si zkoušky. Nebyly to jednoduché začátky.
Našetřil jste si přitom aspoň na vysněné auto?
Jo, to se podařilo. Navíc to byla nutnost, protože jsem dojížděl asi 35 km, což by bez auta nešlo.
Z Vašeho vyprávění je cítit, že práce v SI je srdeční záležitostí. Asi ji neděláte jen ‚od do‘?
V tuhle chvíli to tak není určitě. Že bych pracoval jen do padla a pak práci pustil z hlavy. Asi to tak úplně nebylo nikdy.
Kam byste chtěl jako vedoucí kladenskou pobočku posunout?
Pořád je co zlepšovat, protože trh jde stále kupředu. Netýká se to přitom jen materiálů, ale i nároků zákazníků. Vyvíjí se taky technologie a jako moderní firma s nimi musíme držet krok a vlastně všechno dělat on-line. Zákazníkům nestačí dát katalog, jako tomu bylo dřív. My musíme nejen jít s dobou, ale snažit se být o dva kroky vepředu. Komunikovat se zákazníky, co by se jim líbilo, nebát se zeptat, co pro ně lepšího dělá konkurence, co by jim usnadnilo práci, pořádat pro ně školení, být jim nápomocni s řešením problémů atd. Nestačí prostě jen dodat objednaný materiál, ale pro naše zákazníky musíme být oporou. Díky tomuto přístupu mám mezi zákazníky nejen spoustu přátel, ale dokonce i kamarádů.
Byly během Vašich 18 let v SI i nějaké překážky, které jste musel zdolávat?
Během krize v letech 2008 až 2010 se počet zaměstnanců na pobočce snížil na polovinu. To bylo asi nejtěžší období, poznamenané propouštěním a uzavřením dvou skladů.
A co loňský rok s růstem cen a nedostatkem stavebních materiálů?
Loni to byl takový fičák, že plně si ho budeme uvědomovat až tak za dva roky. Dřív to hlava vůbec nepobere. Opravdu jsme nevěděli, co zákazníkům říkat, co bude a za jaké peníze to bude. Nakonec to vlastně nikoho ani nezajímalo, všichni jen chtěli objednat, aby aspoň za půl roku nějaký materiál měli. Prodávalo se hlavně to, co momentálně bylo na skladě a zboží. o kterém jsme věděli, že bude. Fungovali jsme s partnery, kteří nám dokázali aspoň něco říct, protože bylo mnoho těch, kteří sami nevěděli, co bude. Opírali jsme se o ty, kteří se nám snažili vyjít vstříc, stejně jako my vycházíme vstříc řemeslníkům. V letošním roce se situace trochu stabilizovala, ale objevily se zase jiné překážky, třeba menší zájem o hypotéky.
Co letos chystáte pro své zákazníky?
Po třech letech covidu, kdy jsme se nemohli scházet, konečně už zase plánujeme živé školení, a nejen on-line verzi. Chtěli bychom taky připravit i nějaká neformální setkání typu grilovačky apod. To, co dlouho nebylo možný. Zákazníci se nás už na setkání ptají, protože jim taky schází. Někdy je třeba si od práce oddechnout a při neformální příležitosti si vyjasnit to, co bychom si jinak v práci neřekli. Proto je pro nás setkávání důležité.
