Historie bobrovky

Historie bobrovky

Stále oblíbená bobrovka je jednou z nejstarších střešních krytin. V dnešní době ji můžeme spatřit nejen na řadě historických domů, ale i na rodinných domcích

Co vše o bobrovce víme? Jak se původně vyráběla a kdo je jejím předchůdcem? Proč se stala tolik oblíbenou střešní krytinou? Čtěte dál a dozvíte se více o jedné z nesmrtelných střešních krytin. 

Walther-Jacobi Bobrovka přírodní glazura
Oblíbená bobrovka patří mezi nejstarší pálené střešní krytiny.

Vznik bobrovky

Bobrovka historie
Bobrovka dostala svůj název díky podobě s bobřím ocasem.

Nejstarší pozůstatky bobrovky najdeme již ve starověkém Římě. Její podoba svádí k tomu si myslet, že bobrovka je následnicí antické ploché desky „Teguly“. Ta měla ale jinou technologii kladení i jiné proporce. Vzorem pro střešní tašku bobrovku byly tak dřevěné šindele. 

Předchůdcem bobrovky byly rovné tašky z konce 1. století n.l. Tvarem tašky připomínaly hrušku a byly opatřeny otvorem pro připevnění tašky pomocí kovaného hřebu. 

Název „bobrovka“ je, hádáte správně, odvozen od bobra. Bobrovka totiž tvarem připomíná bobří ocas.

Výroba prvních střešních tašek bobrovky

První střešní tašky bobrovky se vyráběly ručně. Vypalovaly se buď po kusech nebo pouhým vysoušením na slunci.

V „nabídce“ byly různé tvary i velikosti. Oproti svému předchůdci, dřevěným šindelům, měla bobrovka delší životnost a větší odolnost. Nesmírnou výhodou pak byla i její nehořlavost.

Výroba bobrovky
Ruční výroba bobrovky skončila až na přelomu 19. a 20. století.

Úpravy spodní strany bobrovky

Rovné tašky s výstupkem pro zavěšení na latě byly poprvé zaznamenány na konci 11. stol. na severu Francie. Byly zde lesnaté oblasti s vydatnými dešťovými a sněhovými srážkami. Takto vylepšená střešní krytina se dala použít na větší sklony střech, které byly nutností ve zdejších klimatických podmínkách. Také těsnost krytiny proti dešti a sněhu byla lepší než u dřívějších typů.

Nové typy bobrovky

bobrovka-walther-spicata
Rovné střešní tašky se špičatým řezem.

Změny ve tvarech bobrovky byly většinou dány novými slohy v architektuře. V gotice (12. stol.) byly k vidění rovné tašky se špičatým řezem a otvorem pro připevnění pomocí železného či dřevěného hřebíku. Na strmých gotických střechách se často objevovaly glazované tašky kladené do „kobercovitých ornamentů“. 

Ve Francii se ve 13. stol. objevují i střešní tašky s kónicky seříznutými bočními stranami. Důvodem pro tento nový typ tašek byla potřeba pokrytí kuželovitých věží

Renesance, baroko ani klasicismus nepřinesly významné změny ve vývoji střešních tašek. Až kolem roku 1600 se díky cibulovitým barokním věžím začaly zhotovovat tašky napříč ohnuté.

Vývojem k dokonalosti

Rovné střešní tašky byly prakticky už od svého vzniku technicky zdokonalovány. Z prvotní rovné střešní tašky obdélníkového tvaru byla vytvořena tvarovka pro ukončení hřebenové a nárožní hrany – hřebenáč.

Dále pokračovala i výroba lichoběžníkových tašek pro pokrývání kuželovitých ploch a výroba příčně ohnutých tašek pro vykrývání cibulovitých věží.

Hrebenac bobrovka
Hřebenáč

Pohledová plocha bobrovky

Žlábky na líci krytiny, vytvořené prsty do hlíny před výpalem, měly svůj vývoj a tradici. Od 14. století se tyto žlábky prováděly po celé délce rovné střešní tašky od hlavy až k patě. Následovaly další varianty žlábků připomínající tvary písmen „V“ a „S“ a různé kombinace a tvary.

Bobrovka jako umělecké dílo

bobrovka
Bobrovka je ideální po pokrytí tzv. volských ok.

V období mezi lety 1700 až 1850 se ve znacích na líci ručně vyráběných střešních tašek bobrovek hodně změnilo. Lidé se ve školách začali vzdělávat a platilo to i pro cihláře. Díky tomu se začaly objevovat tašky na povrchu označené prsty, popisem nebo datováním. Cihláři si zkrátka podepisovali své dílo stejně jako kterýkoliv malíř. Takto označená taška dnes platí za uměleckou či za nositele lidového umění. Od 19. století se pro ně začal používat výraz taška odpočinková, sváteční, slavnostní, pro štěstí apod. Název odpočinková ale rozhodně neznamená, že by práce cihlářů byla procházkou růžovým sadem. Vždyť za 14 hodin práce museli vypálit až 100 tašek!

Ruční výroba střešních tašek bobrovek skončila až na přelomu 19. a 20. století i přesto, že už od roku 1840 bylo možno tašky z jílu a hlíny vyrábět pomocí ručního šnekového lisu. Kolem roku 1870 se dokonce objevují strojově lisované tašky.

Historie bobrovky: shrnutí

Bobrovka zůstává i nadále velice žádanou střešní krytinou. Vývoj tvaru a technologií rovné střešní tašky – bobrovky zřejmě nelze zastavit. Je totiž tvarem přizpůsobivá, pro řemeslné zpracování členitých střešních ploch variabilní a poptávka po ní neklesá ani po tolika letech na trhu.